Trochu z historie tenisu

Asociace tenisových profesionálů

Asociace tenisových profesionálů nebo Sdružení tenisových profesionálů[1] (anglicky Association of Tennis Professionals, krátce ATP) je organizace sdružující mužské profesionální tenisty hrající na mezinárodní úrovni.

Organizace byla založena roku 1972 v čase, kdy se odehrával grandslam ve Forest Hills,[1] aby zastupovala zájmy profesionálních tenistů. Dnes mimo jiné organizuje (nebo zaštiťuje) většinu mezinárodních turnajů v rámci takzvané ATP World Tour a dohlíží na sestavování uznávaného žebříčku tenistů, podle kterého jsou obvykle nasazováni do turnajů.

Organizace ATP zaznamenává historické rekordy mužského profesionálního okruhu – rekordy ATP Tour a každoročně na závěr sezóny také nejlepším hráčům uděluje – ceny ATP.

Kategorie turnajů ATP

Turnaje ATP World Tour zahrnují kategorie Grand Slam, ATP World Tour Masters 1000 (dřívější název ATP Masters Series), ATP World Tour 500, ATP World Tour 250, ATP Challenger Series, a Turnaje Futures. Organizace také pořádá každoroční Světový pohár družstev v Düsseldorfu a Blackrock Tour of Champions pro seniory. Turnaje Futures pořádá organizace ITF, přesto jsou hodnoceny v rámci ATP Tour a hráči za ně získávají body do žebříčku ATP.

Kategorie turnajů Počet Celkový rozpočet (USD) Body pro vítěze Řídící organizace
Grand Slam 4 6 478 000–19 000 000 (základ) 2 000 ITF
ATP World Tour Finals 1 4 450 000 1100–1500 ATP & ITF
ATP World Tour Masters 1000 9 2 450 000–3 645 000 1000 ATP
ATP World Tour 500 11 755 000–2 100 000 500 ATP
ATP World Tour 250 40 416 000–1 024 000 250 ATP
ATP World Team Cup 1 1 750 000 ATP
ATP Challenger Tour 178 35 000–150 000 75–125 ATP
turnaje ITF Futures 534 10 000–15 000 17–33 ITF

Společně s Mezinárodní tenisovou federací ATP zaštiťuje ATP Challenger Series, turnaje lokálního významu s nižším finančním ohodnocením do 150 000 dolarů a možností účasti i domácích hráčů, kteří nefigurují na žebříčku ATP. Jejich počet je proměnlivý, obvykle kolem 150–180 za rok.

Organizace ATP a ITF se zavázaly, že Světová skupina od Davis Cupu 2009 bude bonifikována až 500 body pro úspěšné hráče.

Grand Slam (tenis)

Roger Federer, držitel rekordních 17 grandslamových titulů ve dvouhře, s pohárem pro vítěze US Open 2008

Grand Slam, v počeštěné podobě také často grandslam, je nejvyšší kategorie mužského a ženského profesionálního okruhu v tenise, která v jedné sezóně zahrnuje čtyři turnaje – nazývané také jako „majory“.

V původním smyslu bylo za Grand Slam označováno vítězství ve všech čtyřech nejvýznamnějších mezinárodních tenisových turnajích během jedné kalendářní sezóny, tzv. „čistý grandslam“ a od roku 1983 po rozhodnutí Mezinárodní tenisové federace i v řadě za sebou během dvou sezón, tzv. „nekalendářní grandslam“. V přeneseném významu jsou pak také tyto čtyři turnaje označovány jako grandslam nebo grandslamové turnaje.

V roce 1946 byl hrán Wimbledon před French Open a v roce 1977 se Australian Open hrál dvakrát v lednu a v prosinci. Do otevřené éry tenisu, která začala roku 1968, byly turnaje pojmenovány jako Championships, od roku 1968 pak mají v názvu Open (Australian Open, French Open, US Open).

Držitelé Grand Slamu – „čistého“ v jedné sezóně

Získání Grand Slamu je vzácné – například v mužské dvouhře se to za celou otevřenou éru podařilo pouze Rodu Laverovi v roce 1969. Poslední ženou, která získala Grand Slam ve dvouhře, byla Steffi Grafová v roce 1988. Vzhledem ke stále větší specializaci hráčů (především v mužské kategorii) a k faktu, že jednotlivé grandslamové turnaje se hrají na odlišném povrchu (především French Open se svým pomalým antukovým povrchem liší od všech ostatních), je dnes získání Grand Slamu ve dvouhře čím dál méně pravděpodobné.

Výjimkou z pravidla se stal v letech 2006 a 2007 Roger Federer, kterému Grand Slam těsně unikl – vyhrál Wimbledon, Australian Open a US Open, na French Open ale prohrál ve finále s Rafaelem Nadalem. V roce 2010 získal tři tituly Rafael Nadal, ale skrečoval čtvrtfinále Australian Open. V sezóně 2011 pak zvítězil na třech grandslamech Srb Novak Djoković, který ale prohrál v semifinále French Open.

Mužská dvouhra

Ženská dvouhra

  • Maureen Connollyová Brinkerová (1953)
  • Margaret Courtová (1970)
  • Steffi Grafová (1988)
    • Poznámka: Steffi Grafová v roce 1988 navíc vyhrála Letní olympijské hry 1988 ve dvouhře a stala se tak první tenistkou v historii, která dosáhla na tzv. „Zlatý Grand Slam“.
    • ATP World Tour Finals

      Barclays ATP World Tour Finals
      Current competition ATP World Tour Finals 2014
      Tennis at the O2.jpg
      ATP Tour
      Kategorie ATP World Tour Finals
      Rok založení 1970
      Město Londýn
      Spojené království Spojené království
      Místo konání O2 Arena
      Povrch tvrdý / hala
      Počet 8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
      Vítěz SRB Novak Djoković
      Vítězové USA Bob Bryan
      USA Mike Bryan
      Období listopad
      Dotace 6 500 000 USD
      barclaysatpworldtourfinals.com

      ATP World Tour Finals, známý jako Turnaj mistrů či se jménem sponzora Barclays ATP World Tour Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP (Emirates ATP Rankings), pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná do kategorie World Tour Finals.

      Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2009–2015 je místem konání britská metropole Londýn, konkrétně pak multifunkční O2 Arena, v níž byl instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny pro rok 2014 činily 6 500 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem je společnost Barclays.

      Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[1] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[2] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

      Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se odehrál v Tokiu. Nejvíce titulů ve dvouhře získal Švýcar Roger Federer, když dokázal vyhrát šestkrát. S pěti trofejemi ho následují Čechoameričan Ivan Lendl a americký tenista Pete Sampras. Rekordní počet sedmi titulů ve čtyřhře si připsal americký pár Peter FlemingJohn McEnroe.

      Ženským protějškem této události je WTA Tour Championships.

      Historie

      Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

      Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

      Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

      Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

      V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

      V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

      V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[3] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[4][5]

      Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

      Přehled rekordů dvouhry

      nejvíce titulů
      1. SUI Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)
      2. TCH Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)
      2. USA Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)
      4. ROM Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)
      4. SRB Novak Djoković, 4 (2008, 2012, 2013, 2014)